Bohumil Kraus
Zakladatel Literárního klubu Inkoust a bývalý profesor literatury na brněnské univerzitě. Klub vede od roku 2011 a dodnes osobně moderuje většinu diskuzních večerů. Miluje Bohumila Hrabala, Vladislava Vančuru a dlouhé věty, které se větví jako staré stromy. Tvrdí, že dobrá diskuze o knize je lepší než leckterá recenze.
Návrat Egona Hrbáčka: čtení z nové sbírky Suchá tráva
12. 2. 2026
Egon Hrbáček byl hostem našeho klubu už podruhé, tentokrát s novou sbírkou Suchá tráva, kterou psal osm let. Čtení se konalo netradičně — v malé galerii, kde nám laskavě zapůjčili prostor mezi obrazy krajinářů 19. století, což se s tématem sbírky (venkov, sucho, odcházení) podivuhodně doplňovalo. Hrbáček čte pomalu, skoro liturgicky, a nechává mezi verši dost ticha na to, aby si posluchač stihl uvědomit, co právě slyšel. Někteří z nás si po čtení přiznali, že si poprvé za dlouhou dobu nedělali poznámky — jen poslouchali. Po čtení následovala delší diskuze o tom, jak psát o umírající krajině bez laciné nostalgie. Hrbáček odpovídal stroze, ale výstižně: “Nostalgie je, když litujete. Já jen popisuju.” Sbírka Suchá tráva vyjde knižně na jaře, ale kdo byl u nás, slyšel většinu básní jako první.
O čem se bavíme, když se bavíme o Vančurovi
4. 12. 2025
Vladislav Vančura je autor, ke kterému se v klubu vracíme možná nejčastěji ze všech — jeho věty se čtou nahlas obzvlášť dobře, a tak jsme prosincovou diskuzi o Rozmarném létu spojili rovnou s hlasitým čtením několika pasáží. Debata se rychle stočila k otázce, jestli je Vančurova rozvláčnost ctnost, nebo přítěž. Sám jsem hájil názor, že bez té rozvláčnosti by věty ztratily svůj rytmus — Vančura totiž nepíše věty, on je komponuje jako hudbu. Ne každý v místnosti se mnou souhlasil, a vznikla z toho jedna z nejveselejších hádek, jaké náš klub pamatuje. Nakonec jsme se shodli aspoň na tom, že Rozmarné léto je kniha, kterou je radost číst nahlas — a to je možná ta nejlepší charakteristika, jakou literatuře můžeme dát. Prosincové setkání jsme zakončili svařákem a slibem, že v novém roce otevřeme i Vančurovy méně čtené texty.