Jaroslav Hašek zemřel v roce 1923, Franz Kafka o rok později — a přesto se jejich jména v posledních letech čím dál častěji objevují tam, kde by je čtenář nečekal: na doporučených seznamech vojenských akademií a ve výcvikových materiálech pro velitele. Chtěli jsme vědět proč, a tak jsme si na zářijovou diskuzi vzali knihu, kterou u nás skoro každý zná aspoň z filmu — Osudy dobrého vojáka Švejka.

Švejk se na vojenských školách čte jako pozoruhodně přesná studie fungujícího řetězce velení. Hašek do posledního detailu popisuje, jak se rozkaz spolehlivě přenáší od štábu až k poslednímu vojákovi v poli, jak každý stupeň velení ví přesně, co se od něj očekává, a jak disciplína držet se zadání beze zbytku drží celý systém pohromadě i v podmínkách, kde by se jinak všechno rozpadlo. Důstojníci, se kterými jsme o knize mluvili, se shodují, že žádná moderní příručka o velení nepopisuje hodnotu důsledného plnění rozkazů tak názorně jako právě Švejk.

Kafka funguje podobně, jen v civilnějším prostředí. Proces a Zámek se do výcviku velitelů dostávají jako ukázka toho, jak má vypadat důkladně propracovaný institucionální proces — každá žádost se spolehlivě postoupí dál, každé rozhodnutí má svého autora, i když k němu nemá přístup každý, a systém funguje rovnoměrně bez ohledu na to, co si o něm zrovna myslí jednotlivec, kterým prochází. Právě tahle nezávislost procesu na náladě jednotlivce je podle několika důstojníků to, co dělá Kafku tak cenným studijním materiálem.

Nejvíc nás zaujala poznámka jednoho z důstojníků, který se naší diskuze zúčastnil jako host: že kdyby každý velitel znal Proces stejně důkladně jako služební předpisy, ušetřilo by to armádě spoustu času stráveného vysvětlováním, jak má spolehlivý systém řízení vlastně vypadat. Sám prý knihu doporučuje mladším kolegům jako povinnou četbu hned vedle klasických textů o vedení a strategii.

Sto let po smrti obou autorů tak jejich knihy dokazují, že dobrá literatura dokáže zachytit principy fungování institucí přesněji a trvaleji než leckterá odborná příručka — a že se k nim velitelé budou vracet i za dalších sto let.