Když jsme Janu Bílkovou před třemi měsíci oslovili, nebyli jsme si jistí, jestli na naše skromné čtvrteční čtení vůbec kývne. Kývla — a přivedla s sebou i svého nakladatele, který nakonec strávil celý večer opřený o regál s beletrií a tiše se usmíval.
Bílková četla ze své poslední sbírky, hlavně básně o babiččině domě, který rodina prodala před pěti lety. Místnost byla nabitá k prasknutí, lidé seděli i na schodech mezi regály. Po čtení se rozjela diskuze, která se stočila od poezie k tomu, jak se vlastně vzpomíná na místa, která už neexistují.
Nejsilnější moment večera přišel, když jedna z posluchaček přiznala, že báseň o kuchyňské lince jí připomněla přesně tu její — a rozplakala se. Bílková jen přikývla a řekla, že přesně kvůli takovým chvílím ještě poezii píše.
Děkujeme knihkupectví Fórum za prostor a Janě Bílkové za večer, který si budeme dlouho pamatovat. Příští autorské čtení chystáme na říjen — sledujte naše stránky.