Dykův Krysař je kniha, ke které se náš klub vrací pravidelně jednou za pár let, a pokaždé se ukáže, že o ní máme co říct nového. Zářijová diskuze měla nezvykle vysokou účast — patnáct lidí namačkaných v zadní místnosti, kde nám občas nebylo rozumět přes hukot kávovaru vedle.
Hlavní spor večera se točil kolem postavy Agáty: je oběť, nebo je spoluviníkem vlastního zatracení? Názory se rozdělily skoro přesně na půl, což vedlo k jedné z nejživějších diskuzí, jaké jsme za poslední rok měli.
Shodli jsme se aspoň na jednom — Dykova próza stárne nečekaně dobře a její temná, secesní atmosféra funguje na čtenáře i sto let od vydání stejně silně jako tenkrát.
Příští diskuzní večer plánujeme na říjen, kniha se upřesní o týden dřív na našem webu.