Dlouho jsem přemýšlel, jak propojit dvě věci, které dělám odděleně — psaní textů a hraní na kytaru — a prosincový večer byl první pokus udělat to naživo, před publikem, bez záchranné sítě.
Half večera patřilo mým vlastním básním doprovázeným jen tichým, minimalistickým doprovodem, druhá půlka byla otevřená — kdokoliv z publika mohl přečíst svůj text a já jsem se snažil improvizovat hudební podklad přímo na místě. Občas to fungovalo skvěle, občas jsem se s textem minul úplně, a ta nedokonalost byla nakonec to nejzajímavější na celém večeru.
Publikum si nejvíc oblíbilo moment, kdy jsem se pokusil zhudebnit báseň o nefunkčním výtahu — vznikla z toho půl minuty naprosto absurdní, ale nezapomenutelné hudby.
Plánuji z toho udělat pravidelnou akci, možná jednou za dva měsíce. Kdo píše a hraje na cokoliv, co se dá nosit do kavárny, ozvěte se.