Fontaneho Effi Briest jsme si vybrali záměrně na leden — chladný měsíc k chladnému příběhu o manželství, které od začátku nemá šanci. Jako překladatelka jsem si vzala na starost krátký úvod o tom, jak se německý román z konce 19. století čte v současném českém překladu, a odtud se diskuze rozjela sama.
Nejvíc jsme se bavili o tom, jak Fontane nikoho výslovně neobviňuje — ani Effi, ani jejího manžela, ani společnost — a přesto je jasné, že viník existuje, jen je rozprostřený všude kolem. To je podle mě důvod, proč kniha funguje i dnes: nikdo v ní není padouch, a přesto je to tragédie.
Debata se nakonec stočila k otázce, jestli podobné “tiché” tragédie manželství existují i dnes, jen v jiné podobě. Odpověď zněla nepříjemně jasně: ano.
Únorovou diskuzi budeme mít veselejší, slibuji.