Když řeknu na klubu, že čtu Čapka jako sci-fi, někteří kolegové obrátí oči v sloup. A přesto — Krakatit je podle mě jedna z nejlepších knih o zbrani hromadného ničení, jaká byla kdy napsaná, a to zcela bez ohledu na to, že vyšla už v roce 1924.
Příběh vynálezce, který stvoří výbušninu schopnou změnit svět, a pak zjišťuje, že ji nedokáže udržet pod kontrolou, čte se dnes možná ještě naléhavěji než tenkrát. Čapek nepíše technický thriller — píše psychologickou studii viny, moci a strachu z vlastního vynálezu, a to je téma, které nezestárlo ani o den.
Jazyk je místy archaický a tempo pomalejší, na jaké jsou čtenáři žánrové literatury zvyklí dnes. Ale kdo tuhle překážku překoná, najde v Krakatitu předobraz úzkosti z jaderné éry, napsaný dřív, než jaderná éra vůbec začala.
Pro fanoušky klasického sci-fi i pro ty, kdo si myslí, že je nemají rádi — zkuste to, možná vás Čapek překvapí.