Lednový open mic měl netradiční pravidlo: kdo chtěl číst, musel báseň napsat přímo na místě, na papírový ubrousek, který jsme rozdávali u dveří. Žádné dopředu připravené texty, žádný čas na škrtání a přepisování — jen deset minut, ubrousek a propiska.

Výsledky byly syrové, místy nedokonalé, ale nabité upřímností, kterou dobře připravené texty občas postrádají. Jedna báseň o čekání na SMS, která nikdy nepřišla, sklidila takový potlesk, že ji autorka musela přečíst ještě jednou.

Po skončení jsme ubrousky posbírali a připnuli na nástěnku v kavárně — visí tam dodnes, orámované, jako malá výstava okamžiku, který se nedá zopakovat.

Příští open mic bude bez ubrouskového pravidla, ale kdo ví, možná se stane novou tradicí.