Zvláštní název workshopu si vysloužil zvláštní cvičení, které jsme si na začátek připravili: každý účastník napsal první větu svého rozepsaného textu a pak ji společně “zabíjeli” — hledali jsme, co v ní zbytečně vysvětluje, co se snaží být chytřejší, než je nutné, a co by klidně mohlo zmizet.
Ukázalo se, že skoro každá první věta v místnosti obsahovala aspoň jedno slovo navíc. Nejčastější viník? Příslovce, které se snaží dělat práci za silnější sloveso. Po hodině škrtání zůstaly věty kratší, ostřejší a — překvapivě — často i zajímavější.
Druhá půlka workshopu patřila přepisování otevíracích odstavců naslepo, podle vět, které napsal někdo jiný. Ukázalo se, jak moc nás brzdí vlastní zvyky, a jak osvobozující je psát chvíli cizím rukopisem.
Příští workshop bude o dialozích — jak napsat rozhovor, který zní jako skuteční lidé, ne jako vysvětlivky k zápletce.